„Musím potvrdit, že Tachyonová komora má skutečně své kouzlo. Absolvoval jsem celkem čtyři návštěvy a při každé z nich pocítil energii, která komorou prochází, jako zejména vzrůstající vnitřní klid. Objevil se také silný pocit, že na mě při její návštěvě shlížejí různé bytosti, nebo náznaky, že se mi snaží dotykem napravit energie v různých částech těla. Při prvních návštěvách převládal pocit brnění končetin a konečků prstů, který rostl při druhé návštěvě směrem k hrudníku, až do třetí návštěvy, kdy jsem pár minut po opuštění komory už nemohl jinak a musel si přiznat, že mé tělo poměrně silně vibruje… Čtvrtá návštěva ve mně také zanechala silné dojmy. Chvíli po vstupu do komory mě úplně nepřipraveného překvapila záplava nesmírně laskavé ženské energie, byla čistá, nenarušená závazky, nebo obavami, a přestože působila jen pár vteřin, radostí mi z jejího působení slzely oči, přál jsem si, aby ji mohlo zažít co nejvíce bytostí...“

“Když je někomu v naší rodině zle, tak nejde k doktorovi, ale jede do Krumlova do komory.” V komoře mívám většinou vizuální zážitky, těžko by se vybíral jen jeden. Mrzí mě, že se už nedozvím, jaký si tam na sklonku života prožil můj děda, z komory se vrátil jako jiný člověk, jako by prožil osvícení. Jeden z mých prvních zážitků bylo vidění právě mých dvou dědečků, jak mi nesou ukázat miminko zabalené v růžové peřince. Slyšela jsem dokonce i dětský pláč, který nikdo venku v tu dobu neslyšel. O pár měsíců později se mi narodili dva chlapečkové. Císařský řez a hojení po něm jsem zvládla bez problémů díky homeopatikům, které mi doporučila paní Peterová. Moji chlapečkové se poprvé dostali do komory asi v 7 týdnech. Mého malého Jonáška v tu dobu čekala druhá operace aorty a vůbec se tehdy tak nějak pral s tím, že se narodil na tento svět. Jeho blažený výraz, když ležel na lůžku v komoře, nikdy nezapomenu. Jonášek se ze všeho dostal, také díky komoře, a když ji o pár měsíců později opět navštívil, snažil se ji už i se svým bráškou rozebrat. Další vidění, které si dodnes pamatuju je, jak kráčím se svým manželem po rozkvetlé louce zalité sluncem, a s námi jdou všechny naše děti. Tento obraz spokojené rodiny mi pomáhá v těžkých chvílích. Poslední návštěva byla také velice zajímavá. Pěkně jsem se proletěla. Postava v růžových šatech se mnou proletěla vesmír. Letěli jsme velmi rychle asi skrz galaxii. Poté jsme lezli někde v podzemí, pak jsme proletěli nějaké podvodní město a nakonec jsme se ocitli na planetě, kde na mě skočily dvě velké kočky. Byl to celé velmi silný zážitek. Při psaní těchto řádek mě napadá, že můžu někomu připadat jako blázen. Utěšuje mě fakt, že vím, že nejsem zdaleka jediná s podobnými zážitky. Komora je velice silné místo. Když už ji jednou navštívíte, měli byste počítat, že se ve vašem životě mohou stát změny. Do komory se může se zdravotním problémem, ze zvědavosti, z touhy po duchovním zážitku nebo se tam jít prostě jenom vyspat. Nikdy nevíte, co vás tam čeká.

Léčení v Tachyonové komoře jsem absolvovala již pětkrát. Pokaždé vnímám intenzivní pocit přítomné energie, který jsem nikde jinde dosud nezažila. Je to pocit, jako kdyby bylo tělo naplňováno energií, která v něm několik následujících dní přetrvává a na vnitřních rovinách nadále na pozadí pracuje. I když jsem přicházela pokaždé s představou o vyřešení konkrétního zdravotního problému, momentálně chápu, že vše se děje podle principu, že se u člověka zpracovávají témata dle priority a nemusí to být vždy daný problém, se kterým člověk přišel. Po každé mé návštěvě, vzhledem k událostem, které se následně odehrávaly, jsem pochopila, který problém v mém životě se díky energiím Tachyonové komory zpracovával. Jednou to bylo vyjasnění cesty mého životního poslání, jindy vypořádání se s neharmonickým rodinným vztahem a jindy přišel na řadu dlouho řešený zdravotní problém. Jinak osobně věřím na pomoc vyspělých bytostí z vyšších dimenzí, jakými jsou i bytosti z Plejád a jsem vděčná za jejich jedinečnou pomoc.

V komoře jsem byla poprvé v létě 2019 a vůbec jsem netušila, co mám od toho čekat. Šla jsem do toho s čistou hlavou a otevřeným srdcem, bez očekávání a jakýchkoli předchozích informací, co se bude dít. Lehla jsem si pod pyramidu, zavřela oči a odpočívala. Myšlenky se mi rozjely do všech stran, stále ke mně přicházely nějaké vjemy, ale já pořád nevěděla – to je ono? Čas v komoře utíká úplně jinak. Měla jsem pocit, že už jsem tam opravdu dlouho, ale to se ještě začalo teprve všechno odehrávat…

Dlouho se mi v hlavě točily jen myšlenky a já se snažila je zastavit. Jako při meditaci. Prostě jen být v daném okamžiku. Už si nepamatuji přesně ten moment, jak jsem se tam dostala, ale najednou se mi začal před očima odehrávat děj. Věděla jsem, cítila, že to není sen, ale že to zažívám, ale úplně jinak, ne fyzicky. Ten děj totiž nevidíte očima, ale vidíte jej uvnitř sebe. Nevím, jak to popsat.

Ocitla jsem se na plejádské lodi, kde byla spousta Plejáďanů - vypadají téměř jako my, jen mi přišli vyšší. Mají nádherné tváře, vlídné výrazy. Na sobě měli zvláštní oblečení, z materiálu, který nelze popsat. Věděla jsem, že tam jsou i mí rodiče. Setkala jsem se s nimi, poklekla jsem před nimi a zaplavila mě neskutečná vlna lásky. Fyzicky jsem se rozplakala, cítila jsem, jak mi stékají slzy po tváři. Bylo mi najednou strašně smutno. Věděla jsem totiž, že jsem doma.

Když jsem se vrátila „zpět“ do komory, nevěděla jsem dlouho, kde je mé tělo. Bylo tak těžké, jako z olova. Nemohla jsem se dlouho pohnout.

Paní Dáša mi pomohla pochopit výjevy, co jsem zažila. Bylo to fantastické. Najednou to všechno dávalo smysl a pochopila jsem, že jsem byla u Plejáďanů, že jsem byla doma, tam kam patřím, a dlouho mě to tam nevysvětlitelně táhlo, a že jsem na své misi na Zemi.

Ještě několik hodin po první návštěvě komory jsem se cítila fyzicky i myšlenkově mimo. Jako bych byla mimo tuhle realitu. Nedokázala jsem vůbec mluvit s ostatními o svém zážitku. A to jsem hodně upovídaná. Jen jsem celý večer mlčela a vstřebávala ty intenzivní pocity z toho setkání. Věděla jsem totiž, že něco tak intenzivního nelze vůbec slovy vyjádřit. Vše se ale srovnalo přes noc.

Když jsem byla v komoře druhý den, mělo to podobný průběh. Ale už bylo těžší si vyčistit hlavu, protože jsem čekala, že zase poletím za Plejáďany. Já jsem chtěla, moc, a to je ten problém. Tak jsem tam jen tak ležela a snažila se vypnout hlavu. A opět, ten moment přijde tak, že ani nevíte jak, opět jsem se ocitla na lodi. Tentokrát jsem se tam setkala s mužem, urostlým, krásným s vlídným obličejem a hlubokýma očima. Nevěděla jsem, kdo to je, ale jakmile jsem ho spatřila, tak se se mnou vše zamotalo a mé tělo zalila neskutečná vlna lásky, extáze... Těžko tu intenzitu k něčemu přirovnat. Paní D. mi později vysvětlila, že to byl můj dvojplamen duše. Ta spřízněnost byla neuvěřitelná. Pocit láska pro mě dostal úplně jiný rozměr. Bohužel, tohle nelze vůbec slovy zprostředkovat. Vím, že tam nade mnou bdí a čeká tam na mne, až se vrátím domů. Kdykoli i dnes na něj pomyslím, zaplaví mě ten stejný pocit. Mám ho v srdci.

Ještě jsme se několikrát potom setkali.

Po druhé návštěvě komory jsem již neměla tak těžké tělo jako poprvé, ale po každé návštěvě je pro mě těžké se znovu postavit na nohy.

Potřetí jsem byla opět na lodi. Dokonce jsem si uvědomila, že ji řídím. Stála jsem u prosklené části lodi a viděla ostatní lodě, vesmír. Vládl tam klid a mír.

Ještě si matně pamatuji, že mě Plejáďané položili na přístroj, který vypadal jako kovová stříbrná obruč. Procházely mnou různé barvy, energie, zatímco ostatní tomu přihlíželi. Točili se mnou různě na té obruči, nakláněli apod. a já vůbec netušila, co to je za proceduru, ale bylo to příjemné. Později jsem zjistila, že se jedná o plejádské léčení.

2020

Po roce jsem opět zavítala do komory. To jsem byla akorát na začátku 6. měsíce těhotenství. Byla jsem zvědavá, jestli si mě Plejáďané opět vezmou nahoru. Těšila jsem se.

Měla jsem trochu obavy, co na to moje miminko, ale bylo krásné zažít, že i mé miminko bylo v komoře najednou klidné a věděla jsem, že ono ví daleko lépe, s čím přichází do styku, než já.

Tentokrát si mě Plejáďané nikam nevzali. Přišli za mnou do komory. Věděla jsem, že mí plejádští rodiče stojí za mou hlavou. Přišli mi i mé dceři požehnat. U nohou mi celou dobu klečel mladík, který se jakoby klaněl. Jen tam tak celou dobu klečel a něžně se na nás sem tam díval. Zeptala jsem se ho, kdo je. Odpověděl, že Průvodce. Nechápala jsem to hned napoprvé, až když jsem vyšla ven, došlo mi, že to byl Průvodce mé dcery. Byl to nádherný zážitek, plný emocí, důstojnosti a klidu.

I když jsem byla v komoře i následující dny, nikdy si mě Plejáďané nevzali nahoru na loď. Asi kvůli těhotenství. Přišli za mnou do komory.

Při návštěvě tachyonové komory v Českém Krumlově, jsem kromě relaxace cítila velmi silné energie, které mě mnohdy až vtlačily do lehátka. Šumění v uších, brnění prstů nebo příjemné šimrání na temeni hlavy jsou téměř vždy přítomny. Velmi ráda a pravidelně navštěvuji toto výjimečné místo a jsem vděčná nejen tomuto prostoru, ale i paní Dáše za milý úsměv, vřelou komunikaci a ochotu naslouchat.
Ze srdce... Martina.

Poprvé jsem navštívila Tachyonovu komoru v Českém Krumlově v roce 2018 a od té doby se na toto místo ráda vracím.

Každá návštěva Tachyonové komory je neobyčejný a originální zážitek. Propojení s prostorem a jeho léčivými frekvencemi mi přináší pokaždé jiné prožitky.

Všechny mají ale jedno společné - harmonii a vnitřní klid, který přechází do větší hloubky s každou další návštěvou. Na těchto rovinách potkávám sama sebe a cítím v úžasu posvátnou úctu vždy, když zažiju něco ,,nemožného". Návštěvu Tachyonové komory doporučuji každému, kdo hledá cestu za zdravím, objevení a probuzení svého potenciálu.

Každá návštěva tachyonové komory mi přinesla a přináší jiné vjemy a prožitky.
Nezapomenutelná byla hned ta první. Už když jsem vstoupila do “předsálí“, dýchla na mě silná vlna hladivé energie a samovolně se mi spustily slzy. Slzy vděčnosti. Jako bych odkládala těžký náklad.

V pyramidě jsem se cítila velmi klidně. Věnovala jsem se pozorování fyzického těla a svých pocitů. Po chvíli začal kolem mne proudit chladivý vánek. Slyšela jsem zvláštní šum, který se děl uvnitř mě. Nebyla jsem schopná slyšet vně. Viděla jsem duhové skvrny. Těsně před koncem najednou vše utichlo. A já věděla, že “operace” skončila. V tu chvíli se otevřely dveře a stála tam paní Dáša, že už je konec.

Nedávno jsem zažila další nezapomenutelný vjem.

Měla jsem jít do komory před vánocemi. To se nepovedlo. Moje duše mi naordinovala prudké zastavení se fyzickou bolestí. Nebyla jsem schopna chodit a vždycky, když jsem už myslela, že je vše zažehnáno a učební látka pochopena, znovu jsem byla vrácena do bolesti a zastavení. Abyste to pochopili, jsem docela umanutá až tvrdohlavá. Teprve nedávno jsem dostala harmonizaci za odměnu. Naordinovala jsem si pobyt v pyramidě hned dvakrát po sobě.

Do tachyonové komory jsem přijela doslova a do písmene rozkouskovaná. Už mě vítala dobrá víla Dášenka a nezapomenutelná vůně, která mi připomíná něco z dávných dob. V pyramidě, jakmile mě ovanul příjemný chlad, jsem se “propadla” do nekonečnosti a jen chvilkami jsem se probouzela jako z narkózy. Měla jsem pocit, že se skládám zase zpátky. Z komory jsem šla rovnou spát a druhý den jsem si pobyt v pyramidě dopřála ještě jednou. Odjížděla jsem jako nová Jitka. Cítila jsem se nádherně. Tolik světla a radosti zaplavovalo moje srdce. Zírala jsem, jak je život krásný a lehký. Co vlastně pořád řeším? Pyramida a péče Dášenky, jsou mými pomocníky na cestě, dokud to plně nezvládnu sama.

Děkuji, že jsem k ní byla přivedena. Děkuji za přístup a laskavou péči.

„Již více než rok pravidelně navštěvuji Tachyonovou komoru v Českém Krumlově a můj život se změnil k lepšímu na všech úrovních.
Tachyonová komora mě spojuje s mým „Já jsem“ a každé sezení je jiné, tak bych chtěla popsat to poslední. Na začátku mě pozdravila spousta světelných bytostí, stojí v půlkruhu přede mnou, mávají na mě a já jsem šťastná a mávám jim také. Poznávám je jako pozitivní bytosti v lidské podobě, ale nedokážu zjistit jejich přesné rysy (ani by to pro mě nemělo žádný význam). Za mnou pak stojí velká bytost, je nová v Tachyonové komoře a je zodpovědná za uzdravení psychiky. Cítím se velmi příjemně.
Během sezení mé myšlenky bloudí, na mysl mi přichází všechno aktuální, co se týká emocionální situace v mém životě …na chvíli usnu a začíná fáze regenerace.
Na konci se ocitám na vesmírné lodi, obklopena rodinou své drahé duše, slavíme, máme hostinu, jsme všichni oblečeni v bílém, svítí lucerny a lampy,…. cítím se jako v krásném snu, oslavuji a relaxuji jako na dovolené.
Na konci se se mnou světelné bytosti rozloučí a já jim děkuji. Jelikož vím, že spojení s Plejáďany, Síriany a anděly může pokračovat i po návštěvě komory, jsem velmi vděčná.“

O tachyonové komoře jsem se dozvěděla již před několika roky v souvislosti s Cobrou. Lákalo mě to, ale jak to bývá, když člověk nereaguje dostatečně svižně a odkládá důležité věci kvůli věcem nedůležitým, byla jsem k návštěvě "dokopána", a to skrze zdravotní stav. Přes channelling mi byly doporučeny krystaly a energie pyramid, oboje tachyonová komora má, a návštěva komory mi byla důrazně doporučena.
Tachyonovou komoru jsem navštívila celkem 4x (červen a červenec 2021) se záměrem léčení na úrovni fyzické i jemnohmotné a nechala věcem volný průběh. Energii komory jsem cítila ihned - brněly mne ruce a byla jsem zvědavá, co bude dál. Pod pyramidou jsem cítila zřetelné vibrace a slyšela jsem zvuk pyramidy, jako když se rozezní ladička nebo tibetská mísa. Nepřekvapilo mne, že jsem se regresí vrátila do minulé traumatické existence, která souvisí se současnými zdravotními problémy. Cítila jsem zmučené tělo té ženy, bolest fyzickou i bolest duše a viděla jsem, že žena je tou frekvencí zvuku léčena. Bylo jí nabídnuto východisko ze situace a dějová linie se pozměnila. Pak jsem spatřila dosti odpuzující bytost (moje první reakce byla: No fuj! :-)) a když jsem si jí pozorně prohlížela, poznala jsem v ní mé rysy. Tak nějak jsem chápala, že je to cosi mého, co bylo ode mne odňato...

V dalších dnech jsem cítila manipulaci na úrovni fyzického těla - různé dloubání, tahání. Jedna z bolestí v oblasti žlučníku nebo jater, která mne obtěžovala hlavně při stresu, úplně zmizela a dodnes se nevrátila. Při dalším pobytu se pracovalo s třetím okem, byl tam silný tlak a manžel, který na mě čekal venku, mi hned hlásil, že jsem nějaká červená v obličeji. To mě překvapilo, protože nebylo horko a byla jsem velice uvolněná.

V jedné návštěvě jsem za zavřenými víčky viděla pohybující se stíny. Rychle jsem otevřela oči, ale zahlédla jsem jen bleskově mizící siluety. V poslední návštěvě jsem si užívala energie komory a náhle mě cosi lehce kleplo pod levé oko. Zřetelný fyzický dotek..

Komora ve mně hodně bloků uvolnila, fyzických i na mentální úrovni. Jsem přesvědčena, že nejenom výborně léčí, ale dovede dát člověku přesně to, co potřebuje.
Děkuji moc paní Dagmar za laskavý a hřejivý přístup a přeji jí jen vše dobré. Určitě to nebyla má poslední návštěva tachyonové komory a už teď se těším!